Je pravdou, že doba kultury je pomalu pryč. Stále méně lidí navštěvuje divadla, galerie či koncerty klasické hudby. Přitom mnozí rodiče říkají, že by dětem „trocha kultury“ prospěla. Očekávají totiž, že návštěvy kulturních akcí dají jejich dětem rozhled a pomohou z nich udělat slušné lidi.
Bohužel, tak tomu skutečně není. Jistě, klasická díla, ať už hudební, literární či obrazy, by neměla upadnout v zapomenutí. Koneckonců, jsou součástí našeho kulturního dědictví, to nejlepší, co se nám z dané doby dochovalo. Ovšem, podobně jako u jakékoliv jiné formy zábavy platí, že ani tato není pro každého.
Faktem je, že dnešní svět vyznává poněkud jiné hodnoty, než tomu bylo ještě před stovkou let. Proto se to, co tehdy bylo považováno za vrchol společenské zábavy, může zdát zastaralé. A platí to i naopak. Typický příkladem může být Hrabě Monte Cristo, dnes klasika, který byl však v době svého publikování považován za brakovou literaturu.
Samozřejmě nelze říci, že veškerá stará díla jsou zastaralá. Naopak, naprostá většina z nich je doslova nadčasová, a promlouvá k nám dnes stejně, jako k našim předkům. Musíme si však uvědomit, že stejně jako dnes, ani tehdy je neměli rádi všichni.
Rozhodně se vyplatí děti s klasiky seznamovat, avšak neměli bychom k tomu přistupovat stylem „musíš přečíst alespoň jednu klasickou literaturu měsíčně“. Je totiž pravděpodobné, že tak svého potomka nejen otrávíme, ale také mu celou věc znechutíme, pravděpodobně dokonce i čtení samotné. A to není něco, co bychom chtěli.
Proto je dobré nejprve z klasik vybrat takový žánr, který naše dítě čte, ať už jde o romantiku, sci-fi, či cokoliv jiného, a dát mu to jako jedno z děl, které by jej mohlo bavit. Tak si jej přečte mnohem raději, a samo se tak rozhodne, zda se mu líbí či nikoliv, bez toho, že by se cítilo povinno mít tu knihu rádo, „protože jde o klasika“. Tak totiž vychováme děti ke kultuře mnohem snadněji.