Přemýšleli jste někdy, jestli to muži v životě mají složitější a náročnější než my ženy? Věřte, že já už jsem nad tím kolikrát přemýšlela. A dokonce s mým bratrem a také jsme to ještě diskutovali s mým partnerem. A věřte nebo ne, ale můj partner je můj bratr. Řekli, že prý my ženy to v životě máme jednodušší. Musela jsem se na ně dívat opravdu jako nějaký pavouk. Jako nějaký zloduch, protože jsem nemohla uvěřit, že tohle vůbec mohou říct. Ti mladí pánové si ani neuvědomovali, co to znamená, když žena musí rodit anebo když jsem třeba já rodila dvojčata, co všechno jsem si musela prožít?
Rodila jsem téměř tři dny. Sice můj partner ke mně často chodil, ale on si vždycky mohl krásně prospat, vyspat se a potom odešel do práce. To já jsem se musela starat o 2 malé děti. Ne nestěžuji si jsem ráda za své děti a nikdy bych nic to nevyměnila. Nevyměnila bych je za nic jiného. Ale mrzí mě, že pánové vždycky takhle utečou. Oni vždycky říkají, že oni chodí do práce a že už nemají právo anebo povinnost se starat o své děti. Že prý přijdou z práce, dají peníze, manželce anebo své ženě a potom už chtějí mít klid. Jenže vysvětlete to někdy dětem, které se dožadují právě také přítomnosti a pozornosti svého otce.
Je velice smutné potom, když otec své děti někam odsune anebo jim řekne, ať si jdou hrát za mámou. Ať ho nechají na pokoji. Věřte, že tohle jsem zažila dvakrát a musím uznat, že kdyby se to stalo ještě několikrát, že bych se se svým partnerem rozešla. Vím, že bych svým dětem vzala otce. Ale kdyby se takhle otec svým dětem choval, tak vlastně by to ani nebyl otec. Byl by to skoro jako cizí člověk a myslím si, že ani cizí člověk by se takhle k malým dvěma dětem vůbec nikdy nechoval. A také jsem bratrovi a partnerovi řekla, že by si měli uvědomit, co my ženy všechno zvládáme, že muži to nemají v životě tak moc složité jako my ženy. I když samozřejmě i výjimky existují.