Já si myslím, že lidé by se měli sdružovat v takové společnosti, která je něčím zajímavá. A v takové společnosti, kdy člověku něco to dává, co jim dává něco pozitivního. Já sama opravdu bych nechtěla být v takové společnosti, kde bych se jenom trápila a kde by mi bylo smutno. Nebo kde bych také trpěla nějakým stresem a nedej bože, také potom syndromem vyhoření. A věřte, že jsem už měla jednou syndrom vyhoření. A povím vám, že je to opravdu hodně stresující a trvá dlouho, než se z toho dostanete. Moje kamarádka zase je v takové společnosti, kde je opravdu hodně lidí pozitivně naladěných.
Tohle jsem také vždycky chtěla. Jenomže někdy je to opravdu hodně složité, abyste našli takovou společnost, která je pozitivně naladěná anebo která je taková, jako jste vy. Mě samotnou vždycky uchvátí fakt, když třeba někdo mi řekne, ať jdu pracovat tam a tam anebo ať se jdu projít tam a tam. Jednoznačně ono se to lehce říká, ale také těžce se to potom dělá. Těžce se to provozuje. Proto je nejlepší, když lidé také si uvědomí, že člověk nemůže dělat třeba to, co se mu zlíbí, že nemůže být v takové společnosti lidí, kde chce, protože někdy je to jednoznačně nedostupné.
Třeba když máte takové zaměstnání, kde je potom velice těžké odejít anebo sehnat někoho, s kým si budete dobře rozumět. A s kým si budete povídat. Proto je podle mého názoru opravdu hodně důležité, abyste třeba při polední pauze se šli se svou kolegyní anebo s kolegou někam projít, popovídat si, dát si kávu. A říct si nějaké příběhy ze života anebo různé věci anebo se bavit o svých zájmech a o svých zálibách. Podle mého názoru každý člověk má své záliby a také určitě by byl rád, kdyby se s tím někomu mohl svěřit anebo máte nějaké problémy? Co třeba vyzkoušet nebo nějakého terapeuta? I tohle je možné. V dnešní době není vůbec ostuda navštívit odborníka.